Rodiče, jako zákonní zástupci mají vůči svým nezletilým dětem tzv. rodičovskou odpovědnost, která zahrnuje také právo a povinnost spravovat jmění dítěte.
Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.
Rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý rodič, ledaže jí byl zbaven. Rodiče mají povinnost a právo pečovat o jmění dítěte, především je jako řádní hospodáři spravovat.
Ať už žijí rodiče v manželství nebo ne, v případě jejich smrti nabývají jejich majetek dědicové.
Dědí-li nezletilé dítě, a žije-li druhý rodič, pak po skončení dědického řízení, vykonává správu majetku zděděného dítětem druhý rodič. Správa majetku dítěte je povinností rodiče a v případě, že rodič tuto povinnost porušuje či zneužívá, odpovídá dítěti za způsobenou škodu.
Není neobvyklé, že po rozpadu vztahu rodičů může mít druhý rodič obavu, aby v případě jeho smrti, nedošlo ke zneužití dědictví dítěte druhým rodičem, případně, aby druhý rodič, jako zákonný zástupce dítě o majetek zcela nepřipravil.
Jistou ochranu jmění dítěte stanovuje § 461 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník (dále jen „OZ“), který omezuje právo rodiče nakládat s majetkem dítěte jen pokud jde o tzv. běžnou správu, kdy nejedná-li se o běžnou záležitost, vyžaduje se k naložení se jměním dítěte schválení soudu. Nicméně tato úprava nezajišťuje, že se rodič o neoprávněné nakládání s majetkem nepokusí a nezpůsobí dítěti škodu či jinou majetkovou i nemajetkovou újmu.
Dle komentáře ASPI, JUDr. Karel Svoboda, Ph.D., k 1.1.2020: „Běžnou správou jmění zastoupeného je třeba rozumět vyřizování obvyklých, zpravidla v určitém časovém horizontu se opakujících záležitostí, jako jsou např. pravidelné platby a příjmy z jmění nebo činnosti zastoupeného, např. placení sdruženého inkasa, pojistného, daní nebo přijímání výtěžku z majetku (nájemné, úroky, dividendy apod.). Běžnou záležitostí jsou i nárazová právní jednání jménem zastoupeného, jež se po hodnotové stránce nevymykají úrovni spravovaného jmění. Za nikoli běžnou správu jmění je třeba pokládat záležitosti, které se zásadnějším způsobem dotýkají majetkové podstaty spravovaného jmění, jako je např. převod nemovitosti zastoupeného. Kritéria pro odlišení běžné a nikoli běžné správy jsou proměnlivá v závislosti na hodnotě a charakteru spravovaného jmění, jakož i na vyvíjející se hospodářské situaci, případně i na osobní situaci zastoupeného (např. zda bude v dohledné době potřebovat určité majetkové hodnoty ke studiu, na lékařskou péči apod.).“
Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 1506/2006:
„O neběžnou záležitost vyžadující schválení soudu jde zejména při uzavírání dědické dohody za nezletilé dítě, kupní smlouvy uzavírané zákonnými zástupci za zastoupené osoby, dovolání se neplatnosti závěti za zastupovanou osobu nebo při postoupení pohledávky. Za běžnou záležitost se zpravidla považují pravidelné platby a příjmy, např. placení sdruženého inkasa, pojistného, daní nebo přijímání výtěžku z majetku (nájemné, úroky, dividendy apod.“
Pro ochranu majetku nezletilého dítěte však existuje několik dalších zákonných instrumentů.
Svěřenské nástupnictví
Rodič jako zůstavitel může nařídit, že dědictví má přejít po smrti dědice nebo v určitých jiných případech na svěřenského nástupce jako následného dědice. Svěřenské nástupnictví (fideikomisární substituce) zavazuje dědice, který dědictví přijal, přenechat pozůstalost jiné osobě jako dalšímu dědici (svěřenskému nástupci), nastane-li událost určená v pořízení pro případ smrti. V tomto případě dědí nejprve tzv. přední dědic, po kterém následuje následný dědic. Tedy, rodič může v pořízení pro případ smrti označit za dědice jakoukoliv důvěryhodnou osobu s tím, že dědictví má ve stanoveném případě (např. dosažením zletilosti dítěte) přejít na dítě, jako tzv. následného dědice.
Dědic jako poživatel. Tato důvěryhodná osoba je pak oprávněna dědictví užívat, nemůže ho však např. prodat. Nesvěřil-li zůstavitel při nařízení svěřenského nástupnictví dědici právo s dědictvím volně nakládat, je vlastnické právo dědice k tomu, co nabyl děděním, jakož i k tomu, co nabyl náhradou za zničení, poškození nebo odnětí věci z dědictví, omezeno na práva a povinnosti poživatele.
Zapisuje-li se věc a její vlastník do veřejného seznamu, zapíše se do veřejného seznamu i svěřenské nástupnictví. Jsou-li věc a svěřenské nástupnictví do veřejného seznamu zapsány a naloží-li dědic s věcí, kterou nabyl z dědictví, způsobem mařícím nebo omezujícím práva svěřenského nástupce, aniž s tím svěřenský nástupce souhlasil, nemá to vůči svěřenskému nástupci právní účinky.
Rizika svěřenského nástupnictví
Jakkoliv se instrument svěřenského nástupnictví může jevit výhodným, má i svá úskalí. Pokud by např. došlo k situaci, že ona důvěryhodná osoba, tedy tzv. přední dědic poté, co nabude dědictví, zemře dříve, než dojde k rozhodné skutečnosti (dosažení zletilosti dítěte), na jejímž základě má dojít k přechodu pozůstalosti na dítě, zdědí pozůstalost dědici předního dědice a ti budou povinni předat pozůstalost dítěti jako následnému dědici, až dojde k rozhodné skutečnosti (dosažení zletilosti dítěte), k níž zůstavitel vázal vznik dědického práva následného dědice. Nabytí dědictví dítěte tak může být minimálně oddáleno. Navíc i takto stanovený dědic může dědictví odmítnout.
Zvláštní správce – pořízení pro případ smrti s podmínkou
Zůstavitel může v pořízení pro případ smrti (např. v závěti nebo v dědické dohodě apod.) stanovit podmínku, podle které bude zděděné jmění spravovat jím určená důvěryhodná osoba. Takto nabyté dědictví je pak ze správy zákonného zástupce vyloučeno.
Podle § 461 OZ:
„Spravuje-li zákonný zástupce nebo opatrovník jmění zastoupeného, náleží mu běžná správa takového jmění. Nejedná-li se o běžnou záležitost, vyžaduje se k naložení se jměním zastoupeného schválení soudu.
Dar, dědictví nebo odkaz určené pro zastoupeného s podmínkou, že jej bude spravovat třetí osoba, jsou ze správy podle odstavce 1 vyloučeny. Zákonný zástupce nebo opatrovník však může přijetí takového daru, dědictví nebo odkazu odmítnout; k odmítnutí se vyžaduje schválení soudu.“
Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že rodič, jako zákonný zástupce dítěte nemůže zasahovat do oprávnění zvláštního správce, jehož ustanovil zůstavitel k obhospodařování majetku dítěte, který nabylo na základě dědictví.
Rizika ustanovení zvláštního správce
I tento právní instrument má však háček a to ten, že tento zvláštní správce, který byl zůstavitelem ustanoven, se ujímá své funkce až k okamžiku, kdy nezletilé dítě (zastoupený) dědictví přijme, resp. neodmítne. Rodič jako zákonný zástupce tedy může jménem dítěte odmítnout dědictví, aniž by zasáhl do oprávnění správce. K odmítnutí dědictví sice zákonný zástupce potřebuje souhlas soudu, nicméně, toto ať už záporné nebo kladné soudní rozhodnutí zůstává mimo vliv rodiče pořizujícího pro případ smrti.
Jmenování opatrovníka
Omezení rodičovské odpovědnosti rodiče či omezení jejího výkonu je upravené v § 878 OZ. V tomto případě nejde o to, že by rodič rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu neměl nebo ji v plném rozsahu nevykonával. Je-li rodičovská odpovědnost omezena či je-li omezen její výkon, rodič ji v určitém rozsahu má či ji v určitém rozsahu vykonává. Není-li zde zároveň druhý rodič, který by měl a vykonával rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, jmenuje soud dítěti opatrovníka (nikoliv poručníka). Soud jmenuje dítěti opatrovníka, hrozí-li střet zájmů dítěte na straně jedné a jiné osoby na straně druhé, nehájí-li zákonný zástupce dostatečně zájmy dítěte, nebo je-li toho v zájmu dítěte zapotřebí z jiného důvodu, anebo stanoví-li tak zákon.
Pozastavení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti - jmenování poručníka
Pokud by byla rodiči jeho rodičovská odpovědnost pozastavena (tedy by jí neměl v plném rozsahu) nebo by jí byl úplně zbaven, pak soud stanoví dítěti poručníka. Může jít např. o situaci, kdy jeden rodič zemře a druhý nemá rodičovskou odpovědnost. V ustanovení § 928 odst. 1 OZ jsou vymezeny důvody, kdy soud jmenuje dítěti poručníka. Poručník má vůči dítěti zásadně všechny povinnosti a práva jako rodič, ale nemá k dítěti vyživovací povinnost. S ohledem na osobu poručníka nebo poměry dítěte, jakož i s ohledem na to, z jakého důvodu rodiče nemají všechny povinnosti a práva, může být výjimečně okruh povinností a práv poručníka vymezen jinak. Soud jmenuje dítěti poručníka neprodleně poté, kdy zjistí, že jde o dítě, jemuž je třeba poručníka jmenovat.
Pro pozastavení nebo zbavení rodiče jeho rodičovských práv bylo by nutné podat návrh za omezení nebo zbavení rodičovských práv soudem. Dosáhnout kladného rozhodnutí soudu však není jednoduché. Jedná se o nejtvrdší zásah do vztahů mezi rodičem a dítětem a dochází k tomu v případech, kdy rodič vážným způsobem zanedbává péči o dítě, případně ji nějakým způsobem nevykonává, či se vůči dítěti dopouští trestné činnosti. Soudu musí být prokázán skutečně závažný důvod, proč je nutné rodičovská práva rodiče omezit/zrušit, navíc soudní řízení může poměrně dlouho trvat.
Omezení rodičovské odpovědnosti či omezení jejího výkonu - jmenování opatrovníka Omezení rodičovské odpovědnosti či omezení jejího výkonu je upravené v § 878 OZ. V tomto případě nejde o to, že by rodič rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu neměl nebo ji v plném rozsahu nevykonával. Je-li rodičovská odpovědnost omezena či je-li omezen její výkon, rodič ji v určitém rozsahu má či ji v určitém rozsahu vykonává. Není-li zde zároveň druhý rodič, který by měl a vykonával rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, jmenuje soud dítěti opatrovníka (nikoliv poručníka). Soud jmenuje dítěti opatrovníka, hrozí-li střet zájmů dítěte na straně jedné a jiné osoby na straně druhé, nehájí-li zákonný zástupce dostatečně zájmy dítěte, nebo je-li toho v zájmu dítěte zapotřebí z jiného důvodu, anebo stanoví-li tak zákon.
Svěřenský fond - 100 % jistota, že se druhý rodič k majetku dětí nedostane.
Svěřenský fond se vytváří vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele (rodiče) tak, že ten svěří správci (důvěryhodné osobě určené rodičem) majetek k určitému účelu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti a svěřenský správce se zaváže tento majetek držet a spravovat.
Vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví vyčleněného majetku a svěřenský správce je povinen ujmout se tohoto majetku a jeho správy. Vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává vlastním jménem na účet fondu svěřenský správce.
Majetek vyčleněný do svěřenského fondu se tak dostává úplně mimo dosah druhého rodiče, protože se jedná o tzv. majetek ničí. Majetek ve svěřenském fondu není ani vlastnictvím správce, ani vlastnictvím zakladatele, ani vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno.
Majetek lze do svěřenského fondu vyčlenit buď za života rodiče nebo jeho vznik vázat až pro případ smrti.
Svěřenskému správci náleží plná správa majetku ve svěřenském fondu. Do veřejného seznamu nebo do jiné evidence se svěřenský správce zapíše jako vlastník majetku ve svěřenském fondu s poznámkou „svěřenský správce“.
Uplyne-li doba, na kterou byl svěřenský fond zřízen, správa svěřenského fondu končí. Při zániku správy svěřenského fondu vydá svěřenský správce majetek tomu (dítěti), kdo na něj má právo.
Mgr. Martina Szwarcová, advokátka
Comments